Dorozumívání

V Severní Americe hovořilo původní obyvatelstvo desítkami, možná i stovkami jazyků a dialektů. Lingvisté rozdělují tyto jazyky do šesti hlavních skupin neboli rodin. Ty se pak dále dělí na četné podskupiny.

Základní jazykové skupiny jsou:

• eskymo-aleutská
• algonkinsko-wakašská
• hoka-siouxská
• na-dené
• panuitská
• uto-aztécko-tanská

Pro zajímavost uveďme několik pojmů v různých indiánských jazycích.

	Apačové	Černonožci	Siouxové	Zuniové
šíp	kah	apsi	wahinkpe	šoajlai
vítr	úskaz	supo	tate	otoki
přítel	skítzi	nappe	koda, kola	kíkeh
slunce	skímaj	natosi	anpetu wi	jatokeah

Tento příklad ukazuje, že jednotlivé kmeny si nerozuměly, což působilo značné potíže, zejména při výměnném obchodu.

Indiáni se mezi sebou dorozumívali také různými signály, vytvářenými např. kouřem, zrcátky nebo pokrývkami. Takové způsoby signalizace jsou známé i z Evropy. Z nutnosti zlepšení komunikace vynalezli Indiáni posléze zvláštní druh dorozumívání.

od doby, kdy získali koně a stali se tak pány nad nekonečnými pláněmi Západu, začala se vytvářet typická kultura prérijních Indiánů. jedním z jejích projevů byla i univerzální posunková řeč. její uplatnění nakonec přesáhlo oblast vzniku a začaly ji používat i kmeny sousedící s prériemi. Význam této znakomluvy záhy pochopili i bílí osadníci a obchodníci a dokonale ji ovládli.

Posunková řeč byla pro svou zkratkovitost a množství vazeb až třikrát rychlejší než řeč mluvená. Její pomocí se pochopitelně mohli dorozumívat i příslušníci téhož kmene na lovu nebo v případě, kdy nechtěli, aby je slyšel někdo nepovolaný. Znaků byly stovky, přičemž některé měly i několik významů.